VYTVÁŘÍME VÝSTAVU

Zítra chystáme pro Tvoje rodiče, babičky a dědečky, přátele výstavu. Tentokrát bude mít ryze online formu. Ty opravdové ve výstavních galeriích bývají velkolepé, příprava často o to náročnější. Jak se vlastně taková výstava dělá?

Když nějaký fotograf fotí, tak má spoustu fotek nafocených a je dobré si potom odpočinout, aby se i myšlenky uspořádaly. Pak se k tomu znovu vrací, protože se mu vypíchnou ty nejdůležitější záběry a začne to na něho působit trošičku jinak než původně. Je dobré si dát pauzu. Do užšího výběru dát snímky, které "mluví" k jeho duši a opticky se mu to líbí.

Takový výběr může trvat delší dobu a člověk se k tomu vrací znovu a znovu, přemýšlí nad tím, naciťuje se ne jako tvůrce, ale jako pozorovatel - divák. Někdo to vidí hned, ale když dá tomu čas, umožní mu to uklidnit se a vytáhnout ty nejpoutavější záběry.

Potom je seřadit, aby to dávalo smysl podle toho, jestli to jsou jednotlivé fotky nebo mají nějaký příběh. Jednotlivé, které na sebe nenavazují např. rostliny - kaktus, květina, strom... se dají vedle sebe podle citu, aby ladily barevně, kompozičně, střídaly se širší záběry s detaily. Fotografie s příběhem na sebe navazují. Je třeba je vybrat tak, aby to divákovi plynule vyprávělo děj, sdělovalo poselství, aby ho to ovlivňovalo, dotklo se v srdci.

Když je autor s výběrem spokojený, tak je důležité další zpracování. Pokud je to online výstava, tak to vhodně "pověsí" na internetové stránky. Pokud je to do galerie, tak je samozřejmě důležité místo - prostor,  podle toho se musí naplánovat kde která fotka bude.

Zarámování: buď galerie má své systémy, které používá a vyžaduje. V tom případě je třeba přizpůsobit velikost a povrchovou úpravu - lesklý, matný. Nebo si autor vše rámuje a paspartuje sám, někdy za sklo nebo naopak bez rámu vytiskne na fotoplátno, někdy se to lepí na zeď, přicvakne cvočkama, aby to působilo přirozeně s odlehčenou formou, někdy fotky visí ve vzduchu v prostoru. Dá se s tím různě pracovat.

Záleží co se tím chce divákovi sdělit a jaký je záměr. Je žádoucí předat hezký pocit, celkovým dojmem zapůsobit i k zamyšlení nad konkrétním tématem nebo obecně nad světem, životem.

Nakonec se musí udělat a rozeslat pozvánky, plakát a řádně vše zpropagovat. Jako třešnička na dortu bývá při vernisáži - zahájení výstavy první den i nějaké pohoštění, přípitek, případně i hudební vystoupení, proslov vedení galerie, odborníka na daný fotografický žánr a pár vět obvykle pronese i autor.

Výstava může být i prodejní, cena by měla být sdělena decentně, vhodným způsobem, aby nerušila při prohlížení - nejlépe uvedená v katalogu nebo u medailonku o autorovi, který visí někde samostatně a tam je vhodné toto zmínit včetně konkrétní ceny. Když si někdo fotografii zamluví nebo koupí, přilepí se u ní cedulka "rezervováno" nebo "prodáno" nebo nejvhodněji jen nějaký barevný puntík, který je všeobecně chápán za tímto účelem.