Galerie G, Valasske Klobouky, Czech Republic 2010

SHAPE OF THE FANTASY

09 - 22/04/2010

Czech Republic, Valasske Klobouky

OPENING - Gallery G, Valasske Klobouky  - CZECH REPUBLIC on 9th April 2010

ÚVODNÍ PROSLOV  - KATEŘINA PEŠATOVÁ
- vedoucí odboru kultury magistrátu města Zlín

Dušan Swalens mě požádal, abych uvedla výstavu Tvar fantazie, kterou se Vám dnes představuje jako výtvarný fotograf spolu se svou dcerou Liselotte. Je to pro mě těžký úkol, protože nemůžu nebýt osobní, protože se spolu s autorem výstavy známe a sledujeme vzájemně své osobní i profesní kariéry víc než 15 let. Takže s Vaším dovolením, rozdělím úvod na osobní a odborný.

Dnes se vám představuje v absolutní světové premiéře 22 výtvarných fotografií. Nejsou to čáry, máry s pixely ve fotoshopu, ale fotografie skutečných fyzikálních jevů fotografované ve vysokém rozlišení, vyvolané na velký formát na fotografický papír.

Taková fotografie klade na autora kromě uměleckých také vysoké řemeslné nároky – světlo a stín, ostrost, reflexy, zachycení pohybu v okamžiku zrodu, barva – to je vysoká fotografická, která odděluje nás fotoamatéry od profesionálů, kteří prostřednictvím hledáčku fotopřístroje nejen vidí jiné věci než my kinoamatéři, ale dokáží také své vidění reprodukovat velmi specifickým způsobem, způsobem, který dokáže oslovit, který získá své vnímatele.

Abstraktní fotografické obrazy Dušana Swalense na první pohled zaujmou tvarem. I proto jsme s autorem našli pro výstavu název Tvar fantazie. Můžete si připadat jako na návštěvě v pedagogicko psychologické poradně na testu zralosti, když před Vámi paní doktorka listuje kartami s abstraktními obrázky a přeje si, abyste trefně pojmenovali věci, které vám tvary připomínají. Ale to, co před sebou vidíte, není abstraktní tvar, je to skutečný tvar a přirozená barva. Zachycený fantaskní okamžik, který jste prožili, ale nevšimli si ho. Teprve pod lupou objektivu Dušana Swalense ho můžete prožít znovu a rozpomínat se, kdy jste ho viděli poprvé podruhé, potřetí, s jakými emocemi se tehdy pojil.

Nebo se otočíte zády k realitě a budete vnímat fotografie výhradně jako sdělení ze světa, kterého jste si dosud nevšimli – v němž žijí andělé ohniví i vodní a další bytosti, pro které si najdete svá jména.

Tato kolekce jak doplněna o 33 fotografií jeho dcery Liselotte, která fotografuje (jak jinak v rodině fotografa) od svých 4 let. Dívá se kolem se, chodí s prstem na spoušti a vnímavě reaguje na podněty, které jí rodiče připravují o dovolené, na výletech apod.

Tolik k odborné rovině. A teď si dovolila několik osobních vět.

Jsem velice ráda, že se Dušanovi Swalensovi podařilo za vydatného přispění přátel z Bruselu zorganizovat ve Valašských Kloboukách výstavu. Svědčí to o jeho charismatu, šarmu– ne nadarmo mu téměř výhradně pomáhaly s výstavou ženy a dívky – a schopnosti zapálit pro svou věc další.

Když jsem v roce 2008 požádala Dušana, aby svými fotografiemi doprovodil sbírku vánočních textů SPLK Kašava Šťastikování, neměla jsem žádnou představu, jaké obrázky mi po přečtení několika vánočních textů nabídne. Přišel s fotografiemi křehkými a naplněnými skrytými obrazy. Hodně jsem přebírala, než jsem vybrala pár snímků pro knížku a jsem ráda, že několik z už publikovaných fotografií, dnes vidím v plném formátu a v autorských barvách.

Dušanovi jeho dnešní den moc přeji a ještě víc mu přeji, aby to byl odrazový můstek jeho fotografií na cestě za svými diváky.

Jsem přesvědčená, že si je najdou a budou se líbit.

______________________________________________________________


PROF. MIROSLAV VOJTĚCHOVSKÝ K VÝSTAVĚ:

Makrofotografie existující reality jako odkrývání reality duše

Když Leon Battista Alberti dokončil v roce 1435 – dvacet let poté, co v kostnických plamenech naposled vydechl Mistr Jan Hus – svůj spis De Pictura, nemohl tušit, že jeho dílo bude o mnoho set let později považováno za zcela zásadní a naprosto originální přínos teorii umění. Tím méně mohl autor tohoto drobného (ve srovnání s dnešními mnohasetstránkovými knihami), avšak fakty nabitého svazku (ve srovnání s dnešními tučnými knihami nicotného významu) tušit, že jeho slavná Vizuální pyramida – jejíž pomocí vysvětloval mladým malířům, jak si mají počínat při převádění toho, co vidí v prostoru před sebou, do plochy obrazu – bude sloužit zhruba o pět století později k tomu, aby mladí adepti fotografického kumštu pochopili princip transformace třídimenzionální reality do dvourozměrné plochy fotografického obrazu.

Albertiho koncept byl geniálně prostý: Obraz je čímsi jako stínovou projekcí všech předmětů ocitajících se mezi stěnami pomyslné pyramidy, jejíž vrchol je v malířově oku a jejíž základnu tvoří čtverec nebo obdélník podle formátu desky nebo plátna napjatého na rámu. Během staletého vývoje se tato podmínka pro malíře stala spíše zajímavostí než podmínkou, ale pro fotografa mířícího svým apárátem na kteroukoliv podobu přírody, tj. božího stvoření, nebo produktu lidské kultury, slovy Leviho-Strausse, je přímo kategorickým imperativem. Pokud fotograf netvoří, neinscenuje sám realitu pro svou fotografii, potom vždy odřezává z reality to, co přechází přes hranici stěn oné pomyslné pyramidy, respektive jehlanu stojícího – podle formátu negativu –  na čtvercové nebo obdélníkové základě.

Ale také obráceně: vše, co se nachází v prostoru vymezeného virtuálním jehlanem se dostává po plošné, stínové projekci do roviny základny – tedy roviny obrazu, je fotografem obdařeno nějakou rolí vzhledem k rámu obrazu.

Omlouvám se za tyto suchopárně nezajímavé věty, ale chci s jejich pomocí zdůraznit, že fotograf dává umístěním, či kompozicí různých věcí – které třeba existují v realitě bez zvláštního vztahu – vůči sobě a vůči rámu obrazu nový a někdy zcela jiný význam, či smysl.

I.

Zabýváme-li se makrofotografiemi Dušana Swalense, má předchozí konstatování velký význam. Makrofotografie je v jistém smyslu slova dovedením specifického přínosu fotografie vizuální kultuře ad absurdum. V dějinách umění se před vynálezem fotografie praktickly neobjevil detail zobrazovaného předmětu a tím méně obrovské zvětšení určitého předmětu do poměru 1:1, respektive v "nadživotní" velikosti.  Z makrofotografie, tedy ze zobrazení předmětu ve skutečné velikosti, či ve zvětšení až do poměru 25:1, se stala speciální disciplína, jejíž výstupy ukazovaly v průběhu oněch více než 170 let vývoje fotografického zobrazování člověku svět ve fascinujícím zvětšení, v měřítku, které na rozdíl od mikrofotografie (zvětšení větší než 25:1a více) stále ještě ukazovalo představitelný svět, který se ovšem člověku neobyčejně názorně přiblížil. Obrovsky zvětšené fotografie nejrůznějších přírodnin nebo živočichů a dalších a dalších objektů s dynamickým rozvojem fotografické – a zejména digitální – techniky stále více zaplavují
svět. Obrazy jsou čím dál tím překvapivější, jsou neobyčejně dokonalé, ale v mnoha směrech zůstávají tím, co bychom mohli označit neobyčejně dobře provedeným řemeslem. Fotografie Dušana Swalense jdou ale mnohem dále a nezůstávají v rovině byť kultivované reprodukce reality.

Fotograf má v zásadě tři možnosti, jak přistupovat k realitě, kterou zobrazuje. Buď se snaží o co nejpreciznější zachycení zobrazované skutečnosti a dokonalost popisu, přesnost fotografického zobrazení je pro něho nevyhnutelnou podmínkou. Do této oblasti patří práce Paula Stranda, Alberta Rengera-Patzsche, nebo Karla Blossfeldta – abychom se nejvíce přiblížili tématice práce pana Swalense – z proudu zvaného "Nová věcnost", či fotografická typologie manželů Bernda a Hilly Becherových i jejich nadšených následovatelů označovaných jako hnutí "Nová topografie".

V druhém případě není přesné deskriptivní popsání reality podmínkou, neboť ta se stává pouze podkladem k volné kreativní hře, nebo, ještě lépe, je jakýmsi odrazovým můstkem do světa výtvarné imaginace, tak jak to známe třeba z obrazů příslušníků německého hnutí Subjektivní fotografie z 50. let minulého století, či u amerických fotografů Minora Whitea nebo Aarona Siskinda, i u některých prací Edwarda Westona.

Někde tady, na hranici chápání reality jako základu pro výtvarnou práci a třetího přístupu, který za zobrazovanou realitou vidí spíše odraz autorova nitra, jeho  asociacím viděného a zobrazovaného s bohatým světem fantazie a představ, se nalézá tvorba Dušana Swalense. Není náhodou, že do této kategorie tvůrců klademe především ty, kteří jsou nějakým způsobem ovlivněni Surrealismem, nebo se alespoň svou prací tohoto směru nějakým způsobem dotýkají, jako je třeba Manuel Alvarez Brávo, Clarence J. Laughlin, Ralph Eugene Meatyard, nebo – a to snad nejvíce – naši Vilém Reichmann a Ladislav Postupa.

Objektiv Swalensova aparátu vyděluje z reality půvabné linie dýmu, detailů květů nebo nejrůznějších rostlin, popcornu, a dalších, mnohdy jenom s pomocí názvu rozeznatelných objektů a každý z těchto obrazů nás vedle překvapivého tvaru, či jasně vyslovených křivek katapultuje do světa fantazie, představ a především snění, v jehož základu nalézáme odraz svého nitra. Jestli se před  námi v linkách na pohled zcela prozaického cigaretového dýmu vznáší světlem prozářená víla, jestli se detail květu stává před našima očima vznášející se baletkou, nebo na nás z obyčejného zrnka popcornu hrozí tlama mytologické příšery, to už je víceméně na momentálním stavu naší mysli, na ochotě, či připravenosti zasnít se a následovat autora do říše imaginace a my si nejspíše po nějaké chvíli můžeme uvědomit: Dušan Swalens přiřkl svým zobrazovaným objektům zcela novou roli. Vyzývají nás na výzkumnou cestu do světa imaginace...

II.

Občas si s našimi přáteli přetváříme staré přísloví nepozbývající zjevně nikdy svého logického základu: "Jablko nepadá daleko od stromu...", do tvaru, který čeština svou hravou povahou rozhodně umožňuje a říkáme, že "Strom nevyrostl daleko od jablka...".  Činíme tak vždy, když chceme ještě více naznačit prorůstání generací a jejich vzájemné ovlivňování. Toto upravené přísloví mě znovu a znovu napadá, když si prohlížím obrazy podepsané jménem Liselotte Swalensová. Je třeba otevřeně říci, že kdybych ony fotografie viděl  rozložené někde na stole při hodnocení soutěže amatérských fotografií, možná bych si řekl "...Proč někdo posílá na národní přehlídku amatérské tvorby fotografie věcí, které jsme už mnohokrát viděli?...". Jenomže poté si přečtu, že autorkou těch fotografií je mladičká dívenka, které tyto obrazy pořídila mezi svým čtvrtým a osmým rokem věku a veškerá nerudnost a možná i únava kritika mě opustí rychlostí blesku.

Nemohu si totiž neuvědomit, že toto stvoření se nemusí ještě trápit s tím, co se už "dělalo", co už na fotografiích "bylo", protože si zaznamenává vše, co přišlo jejímu citlivému pohledu jako zajímavé, jako hodno zaznamenání.

Nemohu si neuvědomit, že krása jejích fotografií je v nespoutané volnosti a že právě ta volnost dává pohledům dítěte s fotografickým přístrojem v rukou sílu vnímat okolní svět hladovým a současně okouzleným pohledem. Fascinována věcmi, okolo kterých bychom my dospělí už přecházeli patrně bez povšimnutí, bez záblesku v očích, hledí na svět kolem sebe a jaksi mimoděk upozorňuje, že je toho mnoho, nad čím se máme radovat, čím můžeme být dnes a denně okouzlováni. Nad fotografiemi mladičké Liselotte Swealensové si uvědomuji to, co už dávno vím: Fotografie by měla být mnohem více integrována do výchovy a to nemyslím jenom tu výchovu, které říkáme "výtvarná"...

Existuje ještě jedno přísloví, které se hodí v této souvislosti citovat: "Co staří kvokají, to mladí cvrlikají". V těch dvou odstupňovaných výrazech se skrývá nejenom další rozměr češtiny, ale především půvab rodinného tandemu Swalensových. Od časného věku patrně dcerka viděla svého otce fotografovat s nějakým aparátem, nebo spíše nějakými aparáty a jistě ho toužila napodobovat. Jenomže, a na to bych si vsadil, po nějakém čase dětský neunavený a konvencemi nespoutaný pohled dával a dává postupně otci nové a nové impulsy vidět svět za hranicemi "dospělých" konvencí.

Proč to dále rozvádět, když vše už bylo v předchozích řádcích řečeno? U Swalensových jablko skutečně nepadlo daleko od stromu a nedaleko od jablka vyrůstá nový strom...
 

prof. Miroslav Vojtěchovský

Praha, únor 2010

Submit to FacebookSubmit to Google BookmarksSubmit to TwitterSubmit to LinkedInSubmit to StumbleuponSubmit to TechnoratiSubmit to DeliciousSubmit to Digg